,,Ptejte se mě na co chcete já na co chci odpovím!"

Leden 2009

Závěje smutku 6. část

31. ledna 2009 v 18:21 | Susan* |  vlastní tvorba

TO na co jste čekali již velmi dlouho je tady!


Jak se tohle mohlo stát? Přece se o tom nemohli dozvědět! Počkat...... Vždyť jsem o tom věděla jen já Radek a Emily. No ano, Emily.Vysvětlovalo by to hodně věcí, třeba to, že se včera chovala takdivně. Došlo mi, že u nich zůstala. Radek mě zkoušel utěšit, bála jsem se. Rozhodla jsem se, on to chtěl udělat se mnou. Jít za Emily. Tak jsme šli. (To bylo asi kilometr a půl.) Moje chůze byla nejistá. Došli jsme k jejímu domu. Nejistě jsem zazvonila na zvonek. Otevřela. Vyjela jsem na ní, začala jsem na ni řvát: ,,Co jsi udělala mejm zvířatům, ty mrcho!" Usmála se. Jsi tak naivní. Je mi tě až líto. Nejseš nic. Vysvětlím ti to. Kluk se kterým jsem chodila mě zavedl do tý organizace. Od tý doby jí vedu. S tím klukem pořád chodím. Uvolňuje mě to. Tvůj pes.... Nevěděli jsme, že je tvůj. Kdybys to nikomu neřekla, tak by jsme tě nechali bejt. Ale ty ses na to prostě nemohla vykašlat. Hrála jsem na tebe, že o nich nic nevíma tys mi na to naletěla. Opovaž se o tom někomu říct a dopadne to zle, ale spíš víc než zle." Byla jsem hrozně smutná, vždyť ona mi to klidně přiznala. ,,Nenávidím tě!!" vykřikla jsem na ní. ,,Špatná odpověď!" řekla a vzala mobil a začla někomu volat. ,,Začněte operaci eliminace," zavelela do telefonu. ,,Jaká eliminace?" zeptala jsem se naštvaně. ,,To uvidíš, až přijdeš domů!" odpověděla. ,,Co jsi udělala?!" ,,Bejt tebou neztrácím čas." řekla výsměšně. Rozběhla jsem se v pláči domů. Nohy mě skoro neunesly. U domu jsem zahlídla policeiní auto. U dveří byl policista. Řekl mi, že se omlouvá, ale že nemůžu jít na místo činu a že se potřebuje zeptat na pár otázek. ,,Jaké místo činu?" Nemohla jsem tomu uvěřit. Radek tam byl se mnou, ale taky tomu nemohl uvěřit, ale stalo se.

Co se stalo? To se dozvíte již brzy.
--------------------pokračování příště-----------------------

Nový toplist

27. ledna 2009 v 19:32 | Susan* |  ostatní
Tak mám nový TL Ale nějak mi blbne, je to divný, no neva:)

3. Odpověď pro Selin

27. ledna 2009 v 19:27 | Susan* |  otázky
Popravdě je to hodně zamotaná situace. Vím že je pro tebe blbý jjentak ho vypustit z hlavy, ani to po tobě nechci. Moje kamarádka má kluka, kterýho já nenávidím. Ale přesto jí neomezuju a neříkám jí aby se sním rozešla a neřeknu něco takovýho ani tobě. Jediný co můžeš udělat je všímat si ho, přátelit se s nim a jestli ho opravdu miluješ tak si zlepšit známky, a jestli tě on opravdu miluje tak si je taky zlepší. Já mám ve škole děsný známky ale ještě žiju. To je 2. možnost, vykašlat se na známky. Ale co je nejdůležitější! Musíš si s ním promluvit! O tom jak to s váma bude dál. Pokud to s váma dopadne tak že se spolu už dohromady nedáte tak se s tím musíš vyrovnat. Je to těžký, já vím, ale tohle období se stane pravděpodobně ještě několikrát a je zdrcující, ale musíš věřit. Věřit že jednoho dne najdeš pravou lásku. :)
Něco jinak?L Napiš!

Místo pro vaše otázky

27. ledna 2009 v 18:53 | Susan* |  otázky
Tady je 1. místečko pro vaše otázky, můžete sem napsat opravdu jakoukoliv otázku! O čemkoliv! Nechcete se svěřovat na internet? Napište mi na e-mail stetinovaZ@seznam.cz
TAK SE PTEJTE:

2. odpověď pro Selin

27. ledna 2009 v 18:49 | Susan* |  otázky
Ta na to ti můžu odpovědět akorát to, ať trávíš víc času s kamarádkama a hledáš u nich útěchu, taky by sis mohla zlepšit známky, on si je snad taky zlepší, a pak spolu možná budete zase chodit. Vím jak moc těžký je na něj nemyslet, ale pokud to je tak těžký že už to nesneseš, tak mu zkus říct co cítíš. Určitě tě pořád miluje, ale musíte se spolu učit. Náhodou vůbec není špatný dát si tzv. učební rande. 1. Strávíš čas s klukem kterýho máš ráda a navíc se i něco naučíš. A pokud to není řešení pro tebe tak napiš. Budu tu čekat. :)

Závěje smutku 5. část

27. ledna 2009 v 18:20 | Susan* |  vlastní tvorba
Probudila jsem se. Měla jsem hrozný pocit, že se něco stalo. Brzo po snídani mně ten pocit přešel. Najednou jsem se hrozně těšila do školy, až přijede můj Rádíček. Byla jsem už plně rozhodnutá, že mu o smrtozvěstech řeknu, ale pak řeknu Emily, že jsem mu to řekla.

Závěje smutku 4. část

27. ledna 2009 v 18:19 | Susan* |  vlastní tvorba
Jakmile jsem zjistila tyhle děsivý věci, tak už sem ani nemohla večer usnout, a usnout nemohla ani Emily. Hrozně jsem se o ní bála, dokonce jsme se domluvili, a dali jsme si mobil na tichý vyzvánění, a vždycky jsme se navzájem po půl hodině prozvonily. Tak to šlo celou noc. Ráno ve škole ani jedna nedávala pozor. Obě jsme se báli smrtozvěstů, a po vyučování jsem si uvědomila že zejtra přijede Ráďa. Radek byl můj kluk, a měl se vrátit z dovolený a já na to úplně zapomněla!

Závěje smutku 3. část

27. ledna 2009 v 18:18 | Susan* |  vlastní tvorba
Nový díl vlastní tvorby
z blogstory, což znamená kopírovat !jen!se!zdrojem!

,,Mluv, co s nima máš společnýho?!" zeptala jsem se jasně a ostře, a tak naštvaně, že jsem málem vybuchla jak sopka. ,,Já tu organizaci znám." hbitě odpověděla, asi se totiž bála abych se nenaštvala ještě víc. Ptala jsem se jí na jednu otázku za druhou, chtěla jsem o té organizaci vědět co nejvíc a Emily mi řekla, že si říkají smtozvěsti.

Závěje smutku 2. část

27. ledna 2009 v 18:16 | Susan* |  vlastní tvorba
Rony už nebyl, o tom neměla pochyb! Matka už dávno odešla z pokoje, zatímco jsem bloudila ve svých vzpomínkách. Ale najednou jsem si vzpomněla, že bych mohla........ , ne tenhle nápad jsem okamžitě zavrhla, nebo.... ne to taky není ono. Prostě jsem chtěla něco udělat, abych ho dostala zpátky.

Závěje smutku 1. část

27. ledna 2009 v 18:15 | Susan* |  vlastní tvorba
O 14-ti leté dívce, které nepřálo štěstí......
Jmenuju se Monika, a bydlím v domě s mou mámou Janou a mladší ségrou Anette, který je 9. Chovám doma zlatýho křečka Mickyho a králíka Raymonda. Máma má psa Ronalda, ale říkáme mu prostě Rony. Táta umřel při hrozný havárce kterou zavinil podnapilý člověk, který ale nehodu přežil, a ješě k tomu to byl tátův šéf z práce, který ten den tátu z práce propustil. Teď je ve vězení. Tehdy mi bylo asi 7.

Můj příběh

27. ledna 2009 v 18:13 | Susan* |  ostatní
Tohle je příběh o mě a o tom co všechno jsem musela prožít a co si protrpět, tak čtěte pozorně:
Začnu od 5. třídy, ikdyž bych mohla začít mnohem dřív:
Jsem ve tříďe sama proti všem. Je to hrozně nepříjemný. Mou jedinou kamarádkou je Eva, vietnamka která má ráda zvířata stejně jako já. Začalo pololetí, pohádali jsme se, jsem ve třídě sama. Sama proti všem. Kluci si mě nevšímají. Akorát mě provokujou. Holky mě štvou víc než kluci, jsou pěkně hnusný, nevím co mám dělat. Základka mě svým tvrdým odporem zocelila. Nastupuju na gympl z 2. místa. Kdybych chtěla tak můžu dostávat skvělý známky, ale já nechci, nechci skončit jako vyhlášenej šprt. Kluci mě nenávidějí. Učitelkám říkaj že si ze mě dělaj jenom srandu, ale je sranda když mi nadávají tolik že mi říkaj p*čo? to si teda nemyslim. Je tu spousta věcí nových. Už jsem tu zabydlená, chodím do chovatelskýho kroužku, a totálně ho zbožňuju. Kamarádím se Šárkou, s Evou (jinou než předtim), Markétou (mou bývalou úhlavní nepřítelkyní) a Míšou. Mám spoustu jinejch kroužků. Během roku jsme se párkrát pohádali ale nějak jsem to přežila. Vždycky mi připadalo že mě holky do svý společnosti nepřijmuli. Byla jsem ta výbušná. Pořád jsem se snažila mít horší známky, zapomínala jsem, nedělal úkoly, dělala naschvál chyby v diktátech. 2. pololetí jsem to udělala tak aby mi vyznamenání vyšlo jentaktak. Teď jsem ve 2.8, to je něco jako sedmá. Blíží se pololetí a já budu mít 3 trojky. Mohla jsem se učit ale nechtěla jsem. A taky to tak dopadlo. Mám talent a nevyužívám ho. Mohla jsem být lepším člověkem. Ikdyž mě holky už do svý společnosti zařadily tak jsem prožila velký zklamání v lásce a bolest takovou, že dodnes nemám zhojený srdce. Tahle jizva mi zůstane napořád, ale bez ní bych to nebyla já. Ale já už nechci být já. Chtěla bych se změnit, a nezahrývat své city. Vždy když jsem naštvaná tak je to protože nechci najevo ukázat ten smutek co ve mě je. Ten smutek z toho, že mě ostatní nesnáší. Jsem jiná než ostatní a naprosto nenormální. Jak by někdo mohl být optimista pesimista sangvinik cholerik melancholik i flegmatik najednou? to dokážu jenom já:) ale ostatním se moje osobnost nelíbí a nenávidí ji, ale já si prošla hrůzami, kterými si prošel jen málokdo. Tak je mi už jedno jak mě vnímá okolí.

Odpověď pro Selin

27. ledna 2009 v 17:48 | Susan* |  otázky
Ahoj, přečetla jsem si tvou zprávu, a docela s tebou soucítím.
Byli jste oba šíleně zamilovaný, ale škola vás donutila se rozejít.... Ale pořád spolu můžete vycházet ne? Nabídni mu přátelství, nerozešli jste se přeci ve zlém. Je to mnohem lepší než se před nim neustále schovávat. Vím že je to moc těžký, já nabídla klukovi se kterým jsem chodila přátelství asi 3x a ani jednou ho nepřijmul, docela mě to zasahlo, ale ty jsi s nim zažila mnohem víc a tak doufám že ti to vyjde. Brzy zjistíš, že bys to není ono, ale pořád je to lepší než se s nim hádat, ne? A možná vám to jednou i vyjde znova. POkud je zpřátelení nemožný tak ti poradím asi takhle: Hledej podporu ve svých kamarádkách. Vím že je to hrozný a že na něj nikdy nezapomeneš, možná do tý doby, než si najdeš jinýho. A v tomhle věku se o tobě dá říct, že si ještě pravou lásku asi nenajdeš tak nebuď z rozchodů tak smutná, jsou součástí nás všech. Chtěla bys ještě s něčím poradit? Klidně se ptej. A po tomhle článku napíšu něco o svym životě tak si to přečti a možná zkomentuj, tak pa.:)

1. článek - o čem je blog

18. ledna 2009 v 19:44 | Susan*
Ahoj lidičky, to jsem já, Zuzík, možná mě někdo zná z předchozího blogu, byl na týhle netový adrese, takže vám komečně můžu říct, o čem tenhle blogís bude:

1 Můžete se mmě ptát na cokoliv, opravdu na COKOLIV! Od her na počítači až po to jak se třeba správně nalíčit, nebo jak pracovat s programem malování.... prostě blog pro kluky i holky a na všechny otázky najdu odpověď a to tu co nejpodrobnější, nebo vám odpovím z vlastní zkušenosti a pokud to půjde přidám i obrazovou ilustraci kterou nafotím sama svým zbrusu-novým foťáčkem

2. budu pořádat různé soutěže, kde se bude souěžit o celkem pěkné ceny.....

3. budu vám plnit různá přáníčka, vždy se budu snažit udělat to, co se po mě chce........

4. budu sem přidávat vlastní tvorbu, kterou moji starší návštěvníci blogu jistě znají.......

5. Budu sice ohodnocovat blogy, možná časem i dělat click iconky, ale nebudu dělat desingy.....

A tak se omlouvám za to zpoždění, ale kdo si počká ten se dočká
+ UPOZORNĚNÍ: články kopírovat pouze se zdrojem!!!

Bye! Bye! Bye!
:)