1. článek - o čem je blog
18. ledna 2009 v 19:44 | Susan*Komentáře
tak když se můžu ptát, tak se zeptám:
Nebo spíš vlastně potřebuju poradit. S klukem. Co jiného, že? No vlastně je mi to trochu trapný, že si vymáhám pomoc od druhých, že na to nestačím sama, ale je fakt, že nestačím.Od 22.9. sme spolu chodili. Trvalo to přesně šest týdnů. Byl to moc hezký vztah, ten nejkrásnější, co sem zažila. Seznámili sme se na adaptačním kurze. Je totiž z vedlejší třídy. Poslední den měl na sobě mikinu mé nejoblíbenější kapely Nightwish. Po dlouuhém váhání s kámoškama sem se rozhodla za ním jít a půjčit si ji s tím, že mi je zima. Ochotně mi ji předal. Pak sme se vracely každá třída zvlášť, ale vystupovali sme na stejné zastávce. Měla sem připravené, že mu řeknu, že sem mu ji spotila a - byl pátek - že mu ji v pondělí vrátím. Tak sme se dohodli. Když sme se pak ve škole viděli, dala sem mu ji a zapovídali sme se o metalu. Protože se naše třída moc stěhovala, dohodli sme se, že se budu každou přestávku stavovat. Tak se taky stalo. Zeptala sem se ho, jestli neumí náhodou na něco hrát a když odpověděl, že na elektrickou kytaru, tak sem ho skoro štěstím sežrala. zakládáme totiž s kámoškou kapelu a zrovna jeden na kytaru odpadl. Takže sem se s ním domluvila a vyměnili sme si čísla. řekla sem mu, že mu večer napíšu icq na kámošku, bo ona je náš hlavní zařizovatel. Tak sem mu to pak napsala a s politováním sem mu musela oznámit, že já icq nemám. Asi za týden na to sme spolu jeli v šalině domů. na předposlední zastávce sme se začali líbat a přestali sme, až když sem musela vystoupit. Pak sme spolu trávili všechen společný volný čas, který sme měli - toho zese tolik nebylo, bo on bydlí 30 km od města a domů mu to trvá dvě hoďky - takže to bylo hlavně ve škole a po škole. to bylo nádherných pět týdnů. Pak se mi ale jeden pátek ráno udělal na puse opar, takže sem se nesměla s nikým líbat. další týden byly podzimní prázdniny, kdy jsem schválně jela na chalupu, abych byla od něj jenom dva km. Tak sme se mohli sejít, vlastně sm,e to plánovali. Ale nějak to nevyšlo. Napsala sem mu několik smsek, ale neodepisoval. Ve čtvrtek ani v pátek pak nepřišel do školy. Pak napsal, že byl nemocný. Ale v neděli večer mi napsal, že se musíme rozejít, že mu je to líto, ale že se nemůže soustředit na školu a je nejvyšší čas...
Byl tu totiž problém, že sme se oba pořádně nedokázali soustředit na školu, takže se špatné známky líhly, jen co se dalo. Jeho maminka byla evidentně dost naštvaná.
Před čtyřmi dny bychom oslavili čtyři úspěšné měsíce spolu... ale ne... bylo to jen šest týdnů. Ale i ty mi stojí za to.
Ve škole sem pak byla strašně nešťastná, bo sem ho mohla kdykoli potkat na chodbě. Bylo mi fakt hrozně. A ještě to nepřešlo.
Ptej se, na co chceš a dostaneš odpověď. Kde? Jen na www.consultancy.blog.cz! Trápí tě něco? Neváhej a zeptej se!