,,Ptejte se mě na co chcete já na co chci odpovím!"

Můj příběh

27. ledna 2009 v 18:13 | Susan* |  ostatní
Tohle je příběh o mě a o tom co všechno jsem musela prožít a co si protrpět, tak čtěte pozorně:
Začnu od 5. třídy, ikdyž bych mohla začít mnohem dřív:
Jsem ve tříďe sama proti všem. Je to hrozně nepříjemný. Mou jedinou kamarádkou je Eva, vietnamka která má ráda zvířata stejně jako já. Začalo pololetí, pohádali jsme se, jsem ve třídě sama. Sama proti všem. Kluci si mě nevšímají. Akorát mě provokujou. Holky mě štvou víc než kluci, jsou pěkně hnusný, nevím co mám dělat. Základka mě svým tvrdým odporem zocelila. Nastupuju na gympl z 2. místa. Kdybych chtěla tak můžu dostávat skvělý známky, ale já nechci, nechci skončit jako vyhlášenej šprt. Kluci mě nenávidějí. Učitelkám říkaj že si ze mě dělaj jenom srandu, ale je sranda když mi nadávají tolik že mi říkaj p*čo? to si teda nemyslim. Je tu spousta věcí nových. Už jsem tu zabydlená, chodím do chovatelskýho kroužku, a totálně ho zbožňuju. Kamarádím se Šárkou, s Evou (jinou než předtim), Markétou (mou bývalou úhlavní nepřítelkyní) a Míšou. Mám spoustu jinejch kroužků. Během roku jsme se párkrát pohádali ale nějak jsem to přežila. Vždycky mi připadalo že mě holky do svý společnosti nepřijmuli. Byla jsem ta výbušná. Pořád jsem se snažila mít horší známky, zapomínala jsem, nedělal úkoly, dělala naschvál chyby v diktátech. 2. pololetí jsem to udělala tak aby mi vyznamenání vyšlo jentaktak. Teď jsem ve 2.8, to je něco jako sedmá. Blíží se pololetí a já budu mít 3 trojky. Mohla jsem se učit ale nechtěla jsem. A taky to tak dopadlo. Mám talent a nevyužívám ho. Mohla jsem být lepším člověkem. Ikdyž mě holky už do svý společnosti zařadily tak jsem prožila velký zklamání v lásce a bolest takovou, že dodnes nemám zhojený srdce. Tahle jizva mi zůstane napořád, ale bez ní bych to nebyla já. Ale já už nechci být já. Chtěla bych se změnit, a nezahrývat své city. Vždy když jsem naštvaná tak je to protože nechci najevo ukázat ten smutek co ve mě je. Ten smutek z toho, že mě ostatní nesnáší. Jsem jiná než ostatní a naprosto nenormální. Jak by někdo mohl být optimista pesimista sangvinik cholerik melancholik i flegmatik najednou? to dokážu jenom já:) ale ostatním se moje osobnost nelíbí a nenávidí ji, ale já si prošla hrůzami, kterými si prošel jen málokdo. Tak je mi už jedno jak mě vnímá okolí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama