,,Ptejte se mě na co chcete já na co chci odpovím!"

Závěje smutku 1. část

27. ledna 2009 v 18:15 | Susan* |  vlastní tvorba
O 14-ti leté dívce, které nepřálo štěstí......
Jmenuju se Monika, a bydlím v domě s mou mámou Janou a mladší ségrou Anette, který je 9. Chovám doma zlatýho křečka Mickyho a králíka Raymonda. Máma má psa Ronalda, ale říkáme mu prostě Rony. Táta umřel při hrozný havárce kterou zavinil podnapilý člověk, který ale nehodu přežil, a ješě k tomu to byl tátův šéf z práce, který ten den tátu z práce propustil. Teď je ve vězení. Tehdy mi bylo asi 7.


Příběh začíná když byla máma nemocná, a já musela jít s Ronym ven. Pršelo. Na cestě domů jsem se zastavila, abych si mohla koupit v krámku sušenku. Pes nemohl dovnitř, tak jsem ho přivázala před obchodem. Po koupení vyjdu z krámku, ale pes nikde. ,,Rony, Rony kde si?" Bála jsem se. Vůbec jsem nechtěla jít domů, kladla jsem si výčitky, že je to moje chyba, kdybych tam nešla, nestalo by se to........
Když jsem šla domů tak jsem jen ztěží ovládala svý nohy. Myslim že ty lidi na ulici si mysleli že jsem ožralá, ale mně to nevadilo. Beze slova jsem šla do pokoje. Přišla tam ségra, a ptala se mně, kde sem nechala Ronyho, a já jsem se okamžitě rozbrečela. Pak přišla máma, a já vůbec nevěděla co říct. Řekla jsem jenom: ,,Rony není!" Máma se smutnou tváří, kterou ale neměla plnou zloby, ale soucitu. ,,Holčičko moje,",řekla ,,ty za to nemůžeš." Já ale věděla že můžu. A teď jsem viděla, mamce po tváři stejká slza. Najednou jsem matku objala. Začala noční můra která jen tak neskončí.
----------------------------pokračování příště-------------------------
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama