,,Ptejte se mě na co chcete já na co chci odpovím!"

Závěje smutku 3. část

27. ledna 2009 v 18:18 | Susan* |  vlastní tvorba
Nový díl vlastní tvorby
z blogstory, což znamená kopírovat !jen!se!zdrojem!

,,Mluv, co s nima máš společnýho?!" zeptala jsem se jasně a ostře, a tak naštvaně, že jsem málem vybuchla jak sopka. ,,Já tu organizaci znám." hbitě odpověděla, asi se totiž bála abych se nenaštvala ještě víc. Ptala jsem se jí na jednu otázku za druhou, chtěla jsem o té organizaci vědět co nejvíc a Emily mi řekla, že si říkají smtozvěsti.

Vždy si najdou bezbrané zvíře, omráčí ho, a odvlečou ho pryč a tam ho umlátí k smrti. Jednou to prý udělali i malému chlapečkovi, tak 2 letému. Když jsem se dozvěděla o všem co dělají tak sem se nejdřív cítila znechuceně, jak vůbec můžou něco takového dělat?! a pak mi probleskla hlavou myšlenka. ,,Jak ses o tom dozvěděla!!" žádná odpověď. Znovu jsem svou otázku zopakovala, ale mnohem výbušněji. Odpověď se ´tentokrát ozvala, ikdyž jen sotva zřetelně: ,,Já jsem nevěděla co dělaj, vlastně jsem se k nim ---- no --- přidala. Nemůžu za to, byla jsem poblázněná a chodila jsem s jedním klukem z tý organizace. Teda už od začátku toho co jsme spolu chodily se mi najednou zdál divnej, ajá ho chtěla zpátky. Později jsem zjistila že se připojil do nějaký organizace, asi 2 dny po tom co se mnou začal chodit. Měla jsem ho hrozně ráda, a protože jsem nevěděla co ta organizace dělá slíbila jsem mu že se k ní přidám. Ptal se jestli to opravdu chci, že on sám to nechtěl a byl k tomu donucen násilím. Já ho tak milovala, že jsem mu řekla, že to udělám. Řekl to ostatním členům, a ikdyž nerad mi řekl co taková organizace dělá. Taky jim řekl, že cokoli udělám bere na svou odpovědnost. A já měla udělat vstupní test, a zabít nějakýho chudáka psíka. Já utekla, to bych někdy neudělala, a on pak taky zdrhnul. Ještě tejden jsme spolu chodily. Ale pak se stalo něco hroznýho. Řekl to nějakýmu kamarádovi a oni ho za to zabili. K tomu napsali varování, že jestli to někomu řeknu zabijou mě. Tak jsem si nejdřív na tebe vymyslela že jsem si myslela že je to jen legenda, ale pak mi tě bylo líto......." Ale proč si mi to říkala? Vždyť teď si v nebezpečí!" byla moje odpověď. Uvědomila jsem si že jsem, se dostala do složitého příběhu, ze kterého již není cesty zpět, a ve kterém půjde o život......
---------------------------------pokračování příště-------------------------------------
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama